Listina základních práv a svobodFederální
shromáždění na základě návrhů České národní rady a Slovenské národní
rady, uznávajíc neporušitelnost přirozených práv člověka, práv
občana a svrchovanost zákona, navazujíc na obecně sdílené hodnoty
lidství a na demokratické a samosprávné tradice našich národů,
pamětlivo trpkých zkušeností z dob, kdy lidská práva a základní
svobody byly v naší vlasti potlačovány, vkládajíc naděje do
zabezpečení těchto práv společným úsilím všech svobodných národů,
vycházejíc z práva českého národa a slovenského národa na
sebeurčení, připomínajíc si svůj díl odpovědnosti vůči budoucím
generacím za osud veškerého lidstva na Zemi a vyjadřujíc vůli, aby
se Česká a Slovenská Federativní Republika důstojně zařadila mezi
státy, jež tyto hodnoty ctí, usneslo se na této Listině základních
práv a svobod:
Hlava první
Obecná ustanovení
- Článek 1
Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i
v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné,
nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.
- Článek 2
(1) Stát je založen na demokratických
hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na
náboženské vyznání. (2) Státní moc lze uplatňovat jen v
případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který
zákon stanoví. (3) Každý může činit, co není zákonem zakázáno,
a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
- Článek 3
(1) Základní práva a svobody se zaručují
všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a
náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo
sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické
menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. (2) Každý má
právo svobodně rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se jakékoli
ovlivňování tohoto rozhodování a všechny způsoby nátlaku směřující
k odnárodňování. (3) Nikomu nesmí být způsobena újma na právech
pro uplatňování jeho základních práv a svobod.
- Článek 4
(1) Povinnosti mohou být ukládány toliko na
základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv
a svobod. (2) Meze základních práv a svobod mohou být za
podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod (dále jen
"Listina") upraveny pouze zákonem. (3) Zákonná omezení
základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy,
které splňují stanovené podmínky. (4) Při používání ustanovení
o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty
a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům,
než pro jaké byla stanovena.
Hlava druhá
Lidská práva a základní svobody
Oddíl první
Základní lidská práva a svobody
- Článek 5
Každý je způsobilý mít práva.
- Článek 6
(1) Každý má právo na život. Lidský život
je hoden ochrany již před narozením. (2) Nikdo nesmí být zbaven
života. (3) Trest smrti se nepřipouští. (4) Porušením práv
podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v
souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné.
- Článek 7
(1) Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí
je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených
zákonem. (2) Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému,
nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.
- Článek 8
(1) Osobní svoboda je zaručena. (2)
Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a
způsobem, který stanoví zákon. Nikdo nesmí být zbaven svobody
pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku. (3) Obviněného
nebo podezřelého z trestného činu je možno zadržet jen v případech
stanovených v zákoně. Zadržená osoba musí být ihned seznámena s
důvody zadržení, vyslechnuta a nejpozději do 24 hodin propuštěna
na svobodu nebo odevzdána soudu. Soudce musí zadrženou osobu do 24
hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě, nebo ji
propustit na svobodu. (4) Zatknout obviněného je možno jen na
písemný odůvodněný příkaz soudce. Zatčená osoba musí být do 24
hodin odevzdána soudu. Soudce musí zatčenou osobu do 24 hodin od
převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě nebo ji pustit na
svobodu. (5) Nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na
dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu. (6)
Zákon stanoví, ve kterých případech může být osoba převzata nebo
držena v ústavní zdravotnické péči bez svého souhlasu. Takové
opatření musí být do 24 hodin oznámeno soudu, který o tomto
umístění rozhodne do 7 dnů.
- Článek 9
(1) Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím
nebo službám. (2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na: a)
práce ukládané podle zákona ve výkonu trestu odnětí svobody nebo
osobám vykonávajícím jiný trest nahrazující trest odnětí
svobody, b) vojenskou službu nebo jinou službu stanovenou
zákonem namísto povinné vojenské služby, c) službu vyžadovanou
na základě zákona v případě živelných pohrom, nehod, nebo jiného
nebezpečí, které ohrožuje životy, zdraví nebo značné majetkové
hodnoty, d) jednání uložené zákonem pro ochranu života, zdraví
nebo práv druhých.
- Článek 10
(1) Každý má právo, aby byla zachována
jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho
jméno. (2) Každý má právo na ochranu před neoprávněným
zasahováním do soukromého a osobního života. (3) Každý má právo
na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo
jiným zneužíváním údajů o své osobě.
- Článek 11
(1) Každý má právo vlastnit majetek.
Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a
ochranu. Dědění se zaručuje. (2) Zákon stanoví, který majetek
nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje
národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve
vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob; zákon může
také stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví
občanů nebo právnických osob se sídlem v České a Slovenské
Federativní Republice. (3) Vlastnictví zavazuje. Nesmí být
zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem
chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské
zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou
zákonem. (4) Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva
je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za
náhradu. (5) Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.
- Článek 12
(1) Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno
do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí. (2) Domovní
prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na
písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní
prohlídky stanoví zákon. (3) Jiné zásahy do nedotknutelnosti
obydlí mohou být zákonem dovoleny, jen je-li to v demokratické
společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro
ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného
ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. Pokud je obydlí užíváno
také pro podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti,
mohou být takové zásahy zákonem dovoleny, též je-li to nezbytné
pro plnění úkolů veřejné správy.
- Článek 13
Nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani
tajemství jiných písemností a záznamů, ať již uchovávaných v
soukromí, nebo zasílaných poštou anebo jiným způsobem, s výjimkou
případů a způsobem, které stanoví zákon. Stejně se zaručuje
tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným
podobným zařízením.
- Článek 14
(1) Svoboda pohybu a pobytu je
zaručena. (2) Každý, kdo se oprávněně zdržuje na území České a
Slovenské Federativní Republiky, má právo svobodně je
opustit. (3) Tyto svobody mohou být omezeny zákonem, jestliže
je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného
pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých a na
vymezených územích též z důvodu ochrany přírody. (4) Každý
občan má právo na svobodný vstup na území České a Slovenské
Federativní Republiky. Občan nemůže být nucen k opuštění své
vlasti. (5) Cizinec může být vyhoštěn jen v případech
stanovených zákonem.
- Článek 15
(1) Svoboda myšlení, svědomí a
náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své
náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání. (2)
Svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby je zaručena. (3)
Nikdo nemůže být nucen vykonávat vojenskou službu, pokud je to v
rozporu s jeho svědomím nebo s jeho náboženským vyznáním.
Podrobnosti stanoví zákon.
- Článek 16
(1) Každý má právo svobodně projevovat své
náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě
nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo
zachováváním obřadu. (2) Církve a náboženské společnosti
spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují
své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle
na státních orgánech. (3) Zákon stanoví podmínky vyučování
náboženství na státních školách. (4) Výkon těchto práv může být
omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti
nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a
mravnosti nebo práv a svobod druhých.
Oddíl druhý
Politická práva
- Článek 17
(1) Svoboda projevu a právo na informace
jsou zaručeny. (2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem,
písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně
vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na
hranice státu. (3) Cenzura je nepřípustná. (4) Svobodu
projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem,
jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu
práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost,
ochranu veřejného zdraví a mravnosti. (5) Státní orgány a
orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem
poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanové
zákon.
- Článek 18
(1) Petiční právo je zaručeno; ve věcech
veřejného nebo jiného společenského zájmu má každý právo sám nebo
s jinými se obracet na státní orgány a orgány územní samosprávy s
žádostmi, návrhy a stížnostmi. (2) Peticí se nesmí zasahovat do
nezávislosti soudu. (3) Peticemi se nesmí vyzývat k porušování
základních práv a svobod zaručených Listinou.
- Článek 19
(1) Právo pokojně se shromažďovat je
zaručeno. (2) Toto právo lze omezit zákonem v případech
shromáždění na veřejných místech, jde-li o opatření v demokratické
společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu
veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost
státu. Shromáždění však nesmí být podmíněno povolením orgánu
veřejné správy.
- Článek 20
(1) Právo svobodně se sdružovat je
zaručeno. Každý má právo spolu s jinými se sdružovat ve spolcích,
společnostech a jiných sdruženích. (2) Občané mají právo
zakládat též politické strany a politická hnutí a sdružovat se v
nich. (3) Výkon těchto práv lze omezit jen v případech
stanovených zákonem, jestliže je to v demokratické společnosti
nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu veřejné bezpečnosti a
veřejného pořádku, předcházení trestným činům nebo pro ochranu
práv a svobod druhých. (4) Politické strany a politická hnutí,
jakož i jiná sdružení jsou odděleny od státu.
- Článek 21
(1) Občané mají právo podílet se na správě
veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců. (2)
Volby se musí konat ve lhůtách nepřesahujících pravidelná volební
období stanovená zákonem. (3) Volební právo je všeobecné a
rovné a vykonává se tajným hlasováním. Podmínky výkonu voleného
práva stanoví zákon. (4) Občané mají za rovných podmínek
přístup k voleným a jiným veřejným funkcím.
- Článek 22
Zákonná úprava všech politických práv a
svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat
svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti.
- Článek 23
Občané mají právo postavit se na odpor
proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a
základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních
orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.
Hlava třetí
Práva národnostních a etnických menšin
- Článek 24
Příslušnost ke kterékoli národnostní nebo
etnické menšině nesmí být nikomu na újmu.
- Článek 25
(1) Občanům tvořícím národnostní nebo
etnické menšiny se zaručuje všestranný rozvoj, zejména právo
společně s jinými příslušníky menšiny rozvíjet vlastní kulturu,
právo rozšiřovat a přijímat informace v jejich mateřském jazyku a
sdružovat se v národnostních sdruženích. Podrobnosti stanoví
zákon. (2) Občanům příslušejícím k národnostním a etnickým
menšinám se za podmínek stanovených zákonem zaručuje též a)
právo na vzdělání v jejich jazyku, b) právo užívat jejich
jazyka v úředním styku, c) právo účasti na řešení věcí
týkajících se národnostních a etnických menšin.
Hlava čtvrtá
Hospodářská, sociální a kulturní práva
- Článek 26
(1) Každý má právo na svobodnou volbu
povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat
jinou hospodářskou činnost. (2) Zákon může stanovit podmínky a
omezení pro výkon určitých povolání nebo činností. (3) Každý má
právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany,
kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném
rozsahu hmotně zajišťuje; podmínky stanoví zákon. (4) Zákon
může stanovit odchylnou úpravu pro cizince.
- Článek 27
(1) Každý má právo svobodně se sdružovat s
jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů. (2)
Odborové organizace vznikají nezávisle na státu. Omezovat počet
odborových organizací je nepřípustné, stejně jako zvýhodňovat
některé z nich v podniku nebo v odvětví. (3) Činnost odborových
organizací a vznik a činnost jiných sdružení na ochranu
hospodářských a sociálních zájmů mohou být omezeny zákonem, jde-li
o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu a
bezpečnost státu, veřejného pořádku nebo práv a svobod
druhých. (4) Právo na stávku je zaručeno za podmínek
stanovených zákonem; toto právo nepřísluší soudcům, prokurátorům,
příslušníkům ozbrojených sil a příslušníkům bezpečnostních sborů.
- Článek 28
Zaměstnanci mají právo na spravedlivou
odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky. Podrobnosti
stanoví zákon.
- Článek 29
(1) Ženy, mladiství a osoby zdravotně
postižené mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na
zvláštní pracovní podmínky. (2) Mladiství a osoby zdravotně
postižené mají právo na zvláštní ochranu v pracovních vztazích a
na pomoc při přípravě povolání. (3) Podrobnosti stanoví zákon.
Článek 30 (1) Občané mají právo na přiměřené hmotné
zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při
ztrátě živitele. (2) Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na
takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních
životních podmínek. (3) Podrobnosti stanoví zákon.
- Článek 31
Každý má právo na ochranu zdraví. Občané
mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní
péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.
- Článek 32
(1) Rodičovství a rodina jsou pod ochranou
zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena. (2)
Ženě v těhotenství je zaručena zvláštní péče, ochrana v pracovních
vztazích a odpovídající zdravotní podmínky. (3) Děti narozené v
manželství i mimo ně mají stejná práva. (4) Péče o děti a
jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou
výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti
mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím
soudu na základě zákona. (5) Rodiče, které pečují o děti, mají
právo na pomoc státu. (6) Podrobnosti stanoví zákon.
- Článek 33
(1) Každý má právo na vzdělání. Školní
docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon. (2) Občané
mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách,
podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých
školách. (3) Zřizovat jiné školy než státní a vyučovat na nich
lze jen za podmínek stanovených zákonem; na takových školách se
může vzdělání poskytovat za úplatu. (4) Zákon stanoví, za
jakých podmínek mají občané při studiu právo na pomoc státu.
- Článek 34
(1) Práva k výsledkům tvůrčí duševní
činnosti jsou chráněna zákonem. (2) Právo přístupu ke
kulturnímu bohatství je zaručeno za podmínek stanovených zákonem.
- Článek 35
(1) Každý má právo na příznivé životní
prostředí. (2) Každý má právo na včasné a úplné informace o
stavu životního prostředí a přírodních zdrojů. (3) Při výkonu
svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí,
přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad
míru stanovenou zákonem.
Hlava pátá
Právo na soudní a jinou právní ochranu
- Článek 36
(1) Každý se může domáhat stanoveným
postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve
stanovených případech u jiného orgánu. (2) Kdo tvrdí, že byl na
svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se
obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí,
nestanové-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být
vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a
svobod podle Listiny. (3) Každý má právo na náhradu škody
způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu
či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem. (4)
Podmínky a podrobnosti stanoví zákon.
- Článek 37
(1) Každý má právo odepřít výpověď,
jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo
osobě blízké. (2) Každý má právo na právní pomoc v řízení před
soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od
počátku řízení. (3) Všichni účastníci jsou si v řízení
rovni. (4) Kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede
jednání, má právo na tlumočníka.
- Článek 38
(1) Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému
soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. (2) Každý má
právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných
průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem
prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech
stanovených zákonem.
- Článek 39
Jen zákon stanoví, které jednání je
trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech
nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit.
- Článek 40
(1) Jen soud rozhoduje o vině a trestu za
trestné činy. (2) Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení,
je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem
soudu nebyla jeho vina vyslovena. (3) Obviněný má právo, aby mu
byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby a aby se mohl
hájit sám nebo prostřednictvím obhájce. Jestliže si obhájce
nezvolí, ačkoliv ho podle zákona mít musí, bude mu ustanoven
soudem. Zákon stanoví, v kterých případech má obviněný právo na
bezplatnou pomoc obhájce. (4) Obviněný má právo odepřít
výpověď; tohoto práva nesmí být žádným způsobem zbaven. (5)
Nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, pro který již byl
pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby. Tato zásada nevylučuje
uplatnění mimořádných opravných prostředků v souladu se
zákonem. (6) Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle
zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se
použije, jestliže je to pro pachatele příznivější.
Hlava šestá
Ustanovení společná
- Článek 41
(1) Práv uvedených v čl. 26, čl. 27 odst.
4, čl. 28 až 31, čl. 32 odst. 1 a 3, čl. 33 a 35 Listiny je možno
se domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení
provádějí. (2) Kde se v Listině mluví o zákonu, rozumí se tím
zákon Federálního shromáždění, jestliže z ústavního rozdělení
zákonodárné pravomoci nevyplývá, že úprava přísluší zákonům
národních rad.
- Článek 42
(1) Pokud Listina používá pojmu "občan",
rozumí se tím státní občan České a Slovenské Federativní
Republiky. (2) Cizinci používají v České a Slovenské
Federativní Republice lidských práv a základních svobod zaručených
Listinou, pokud nejsou přiznána výslovně občanům. (3) Pokud
dosavadní předpisy používají pojmu "občan", rozumí se tím každý
člověk, jde-li o základní práva a svobody, které Listina přiznává
bez ohledu na státní občanství.
- Článek 43
Česká a Slovenská Federativní Republika
poskytuje azyl cizincům pronásledovaným za uplatňování politických
práv a svobod. Azyl může být odepřen tomu, kdo jednal v rozporu se
základními lidskými právy a svobodami.
- Článek 44
Zákon může soudcům a prokurátorům omezit
právo na podnikání a jinou hospodářskou činnost a právo uvedené v
čl. 20 odst. 2; zaměstnancům státní správy a územní samosprávy ve
funkcích, které určí, též právo uvedené v čl. 27 odst. 4;
příslušníkům bezpečnostních sborů a příslušníkům ozbrojených sil
též práva uvedená v čl. 18, 19 a čl. 27 odst. 1 až 3, pokud
souvisí s výkonem služby. Osobám v povoláních, která jsou
bezprostředně nezbytná pro ochranu života a zdraví, může zákon
omezit právo na stávku.
|